Ve chvílích, kdy vzniká tento článek, sedím u počítače u okna, za kterým není skoro nic vidět. Není tam nic vidět, protože je tam venku skoro neproniknutelná tma. Tma, která unavuje. A jak jenom bych byl rád, kdyby tam venku byl jasný den, kdyby tam svítilo slunce! Jenže vím, že se tak stane až zítra ve dne. A možná že ani zítra ve dne nebude venkovního světla nazbyt. A také vím, že je to tak dobře a správně. Protože na světě se musí den a noc, a tedy i světlo a tma, střídat. Abychom my všichni, kdo tu žijeme, měli dobu své aktivity proloženou dobami vhodnými k odpočinku. A zatímco pro aktivitu je lepší jasný den, odpočinek je nejdokonalejší za tmy.

Přírodě se nemusíme podřizovat

Jenže to, že jsme součástí živé přírody, neznamená, že se musíme střídání dne a noci, a tedy světla a tmy, nutně podřizovat. Nemusíme. Když je tma, umíme si přece lecčím posvítit. A když je kolem nás pro změnu příliš světla? Pak nám mohou leckde posloužit venkovní žaluzie, které nám mohou pomoci zastínit interiér kdejaké budovy. Abychom prostě nemuseli toužebně čekat na noc, když potřebujeme trochu té tmy nebo aspoň šera.